Louky tvoří podstatnou část naší krásné české krajiny. Máme je rádi, staráme se o ně a slouží nám. To právě ony jsou zdrojem sena, které mají vaši mazlíčci tak rádi. Ale víme, jak vlastně vznikly, jaké jsou jejich typy a čím se od sebe odlišují? Právě tomu se věnuje první článek od našeho botanika, pana doktora Cudlína z Akademie věd.
Horské louky
Současné rozsáhlé luční porosty (takzvané sekundární bezlesí) by bez vytvoření a pravidelné údržby člověka v naší krajině nebyly. Většinu České republiky by pokrýval les a pouze na několika místech by se vyskytovaly přirozené travní porostyneboli primární bezlesí např. stepi, rašeliniště. Potřeba získat více krmiva pro domácí zvířata vedla k vytvoření velkého množství luk, takzvaného sekundárního bezlesí. Louky vznikaly v různých typech krajin. Horské louky vznikaly například budním hospodařením. Typickou oblastí pro tento typ luk jsou Krkonoše.
První usedlíci začali vypalovat les, stavět domy (boudy) a vytvářet louky na hřebenech hor již v 16. století a dodnes se zde zachovaly velmi druhově bohaté louky. Kolem bud byly vytvořeny odlišně ohospodařované travní porosty s rozdílným druhovým složením. Jistě si každý vzpomene na travnaté pláně kolem Luční boudyv Krkonoších. V blízkosti bud byly zakládány takzvané travní zahrady, intenzivně hnojené a sečené plochy s vysokou produkcí kvalitního sena.
Podle významně zastoupeného travního druhu trojštětu lučního nazýváme tato stanoviště (biotop) horské trojštětové louky. Dále od bud nebyly již travní porosty tak intenzivně hnojené a se vzdáleností od bud ubývalo druhů i množství sklizeného sena. Vytvořily se zde krátkostébelné květnaté louky s typickou trávou smilkou tuhou, vytvářející smilkové trávníky a poháňkové pastviny, kde se uplatnil vliv pastvy a z trav se zde významně vyskytuje poháňka hřebenitá.
Enkláva horských luk v Modrém dole nad Pecí pod Sněžkou, Krkonoše (foto O. Cudlín).
Mokré louky u Třeboně
Téměř protikladným typem zmíněných horských luk jsou Mokré louky u Třeboně. Jistě všichni znáte písničku „Okolo Třeboně pasou se tam koně“. Tyto louky vznikly vykácením stromů a keřů na rašelinném podloží v blízkosti města Třeboně. Z rostlinných druhů zde převažují vysoké ostřice, které snášejí i vysokou hladinu spodní vody. Tyto louky se dvakrát za rok kosily a sloužily pro sušení sena pro koně. Seno se v létě uskladnilo do seníků a v zimě se na saních po zamrzlé půdě odvezlo. Na některých částečně odvodněných a méně vlhkých loukách převažovaly vysokostébelné trávy s převahou psárky luční. Tyto vlhké louky často vznikaly podél vodního toku (aluvia), a proto bývají označovány jako aluviální psárkové louky.
Mokré louky u Třeboně (foto O. Cudlín).
Ovsíkové mezofilní louky
Velká část luk, kterou člověk vytvořil od nížin po pahorkatiny je středně bohatá na živiny a vláhu a tyto louky se označují jako ovsíkové mezofilní louky, protože nejčastější trávou zde bývá ovsík vyvýšený. Právě tento typ luk se vyskytuje a je obhospodařován firmou Plavnická v okolí Kamenného Újezdu. A právě z něj pochází seno, které máte tak rádi.
Mezofilní louka u Kamenného Újezdu (foto O. Cudlín).
Louky dnes
Dnes je pro většinu lidí louka důležitá hlavně jako místo pro procházku se psem, pokud na ní není zrovna tráva po pás. Dále se člověku líbí louky v krajině jako estetický prvek. Střídání lesů, luk a remízků s dostatkem světla působí uklidňujícím dojmem, na rozdíl od hlubokého temného lesa. V neposlední řadě i velká část lidí oceňuje obyvatele luk, kterými jsou barevně kvetoucí rostliny a kolem nich poletující pestrobarevní motýli a další hemžící se hmyz.
Zároveň je stále potřeba i produkční funkce luk, tedy poskytování zelené píce a sena pro hospodářská zvířata i domácí mazlíčky. Kvalita a typ sena závisí na mnoha faktorech, nejvíce na typu louky, druhovém složení, způsobu obhospodařování a počasí. Podrobnější informace o druhovém složení luk, kvalitě sena a hlavních faktorech v okolí Kamenného Újezdu budou představeny v dalších článcích.
Použité zdroje
- Dykyjová D. 2000. Třeboňsko. Příroda a člověk v krajině pětilisté růže. Carpio.
- Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. & Lustyk P. (eds) (2010). Katalog biotopů České republiky. Ed. 2. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
- Krahulec F. (ed) 2007: Louky. In: Fousek, J., Hartmanová, O., Šturma, J., Potocki (eds). Krkonoše: příroda, historie, život. Baset 2007.
Autor článku a fotografií:
Ing. Ondřej Cudlín, Ph.D.
Ústav výzkumu globální změny AV ČR
