Přemýšlíte o pořízení králíčka? V tomhle článku od chovatelky Mirky Koldové se dozvíte na co dát pozor, kde králíčka koupit, jakou má povahu, a s jakými nástrahami se můžete setkat. Zkrátka a dobře se podíváme na důležité informace, které byste měli před pořízením znát. Díky tomu pak budete spokojeni vy i váš nový kamarád.
Výběr králíčka
Nejprve byste se měli rozmyslet, jakého králíčka přesně chcete. Existuje totiž spousta barevných rázů i velikostí. Zakrslí králíčci se dělí dle plemene a typu srsti. Záleží na vašem vkusu, mezi jakým si zvolit. Pokud byste si vybrali dlouhosrsté plemeno jako je například teddy, tak je potřeba počítat s pravidelným vyčesáváním.
U krátkosrstých plemen stačí vyčesávat v období línání. Měli byste se také rozhodnout mezi klasickým zakrslým králíčkem (ouška nahoru) a zakrslým beránkem (ouška dolu). Rozdíl mezi zakrslým beránkem a zakrslým králíčkem je zejména ve velikosti. Beránci mají váhu větší (dle standartu 1,5–1,75 kg) a klasičtí zakrslíci nižší (dle standartu 1–1,25 kg). Obecně se tvrdí, že beránci bývají milejších povah. Dovolím si však tvrdit, že vždy záleží na osobnosti a temperamentu daného zvířátka. Pokud si však nejste vůbec jisti, doporučují vám navštívit nejbližší chovatelskou výstavu, kde vše uvidíte na vlastní oči a možná se tak dokážete lépe rozhodnout.
Kde koupit králíčka
Tím nejdůležitějším je to, kde vašeho budoucího nového člena rodiny zakoupíte. Špatný a unáhlený výběr totiž často mívá fatální následky. Na internetu a v bazarech si mezi nabídkami králíčků můžete povšimnout, že nabízející se představuje buď pod názvem chovná stanice, nebo registrovaný chovatel. Co je lepší a jaký je mezi tím rozdíl?
Chovatel chová pro plemeno, tedy pro jeho celkové zlepšení a rozšíření. V jeho chovu naleznete zvířata s PP se zárukou zakrslého vzrůstu. Má jistý chovatelský cíl. Připouští pouze na nepříbuzných zvířatech, která musí být posouzena na výstavě delegovaným posuzovatelem. Zároveň musí být členem ČSCH, nebo příslušného chovatelského klubu u kterého, je jeho chov hlídán. Nutné je však zmínit, že ne každý registrovaný chovatel = dobrý chovatel.
Ten, který ke svému chovu přistupuje zodpovědně, a záleží mu na svých odchovech, tak mimo jiné například uvítá vaši osobní návštěvu v jeho chovu. Při osobním setkání vás plně informuje o potřebách zvířete a zodpoví vám na všechny vaše dotazy. Rovněž si můžete celý chov prohlédnout, a tak si udělat i svůj názor na to, jak se o králíčky stará. Dobré je také zmínit, že dobrý chovatel nemá malé králíčky celoročně a nové majitele pečlivě vybírá.
Nákup u prověřeného chovatele proto doporučuji. To však není jediný možný způsob, jak si králíčka pořídit. Bohužel existují i různé pokoutné „chovné stanice“ a „množírny“, které si za králíčky mnohdy účtují i vysoké sumy, ale přesto prodávají křížence a nákup může být vysloveně rizikový. Kapitola sama pro sebe jsou i různé obchody se zvířaty. Tam zvířátka často pocházejí z velkochovů nebo z „chovných stanic“. Kromě toho, že takoví králíčci dorůstají i vskutku obřích rozměrů, mnohdy se dostavují i různé zdravotní potíže. Králíčata totiž žijí v nekvalitních podmínkách, trpí stresem, dostávají levné výkrmové granule a jsou brzy odstavována od svých maminek. Veterinární péči, očkování či sociální kontakt byste také většinou hledali marně. Takoví králíčci si pak s sebou k novému majiteli mohou odnášet i kokcidie, v horším případě pak rýmu, svrab, dravčíka a jiné komplikace. Takových zvířátek je mi moc líto.
Jaký je rozdíl mezi VP (výpis předků) a PP (rodokmen)
Na internetu naleznete spousty nabízených králíčků, u jejichž plemene si můžete povšimnout zkratek jako je VP či PP. Pokusím se vám přiblížit rozdíl mezi zkratkami, díky čemuž se určitě správně při výběru rozhodnete.
PP je jediný oficiální dokument, který může být vydán registrovanému chovateli u ČSCH. Králíček musí splňovat standardy plemene, a můžete tak i očekávat zakrslý vzrůst zvířete. Je zároveň i zárukou čistokrevného chovu, který by měl být prostý genetických vad.
VP je obyčejný kus papíru, který si je každý schopen sám doma vymyslet. Vydávají jej většinou hobby chovy, kde se odchovávají pouze kříženci za účelem zisku.
Králíček a jeho povaha
Králíčci jsou velmi společenská zvířata, která však mají ráda svůj klid. Většinu dne proleží a aktivní bývají až v nočních hodinách. Nemají rádi hlasité zvuky a nerespektování jejich odpočinku. Rádi si přijdou pro pomazlení sami. To pak vyskočí k vám na pohovku a nechají se dlouze hladit. Pokud budete respektovat jejich potřeby, tak jsou ochotni věrně asistovat při každé vaší domácí práci a provázejí vás na každém kroku, podobně jako je tomu u psů. Zvířátko je to velmi náročné na prostor a pokud mu nedopřejete dostatečný výběh, umí to dát najevo.
Králíčci a děti
V přítomnosti králíčka, je zapotřebí chovat se velmi rozvážně. Nikdy nevíte, kdy se rozhodne přeběhnout obývák a přimotat se vám pod nohy. Prudké pohyby či hlasité zvuky zvíře děsí a nezmůže se na nic jiného, než že se vystrašeně přitiskne k zemi. Rozhodně nevydrží nehybně ležet v náručí a nenechá se tahat po obýváku jako kotě. Zvedání králíčkovi totiž připomíná lov dravcem, za což vás může odměnit pěkným kopancem.
U dětí je potřeba, aby byly schopny respektovat charakter a potřeby zvířete. Osobně si myslím, že dítě je na toto připraveno po dosažení 10. roku. Dříve pořizujete ušáka především sobě a veškerá péče je na vás. Myslete proto i na období puberty, kdy dospívající ztrácí ve většině případů o králíčka zájem. Doporučuji i preventivní vyšetření na možné alergie jak na králičí srst, tak podestýlku, seno aj.
Jak dlouho žije králíček?
Při správné péči, jejíž základ je hlavně ve zdravém krmení, se králík v průměru dožívá 7–10 let v závislosti na zdravotním stavu. Není výjimkou, že se setkáte i s králíčky staršími. Z toho vyplývá, že si pořizujete mazlíka na opravdu dlouhou dobu a jeho pořízení je zapotřebí zvážit s celou rodinou.
Jak dlouho králíček vydrží sám doma?
Máte naplánovaný víkend na chatě s rodinou a nemáte možnost králíčka vzít sebou? Nabízí se otázka: vydrží to zvířátko doma samo? Jak to bude s krmením? Králíček samozřejmě víkend o samotě vydrží. Problém je spíše ve stravě. Králíček totiž má velmi citlivé a ojedinělé zažívání. Většinou to, co mu v jeden den dáte (i když je toho velké množství) během jednoho dne sežere. Pro správné trávení zvířete je zapotřebí, aby měl neustálý dostatek tráveniny ve střevech. Trávenina je dál posouvána nově přijatou potravou.
V případě, že má králíček prázdný žaludek, dochází až k samotné nekróze trávicího traktu, postupně se i zpomaluje peristaltika (pohyb) střev, která nejsou schopna potravu posouvat dál. Vše snadno skončí i smrtí. Z toho vyplývá, že jakákoliv hladovka je pro králíčka velmi nebezpečná! Vyplatí se tedy raději poprosit rodinu, či sousedy, aby vám ušáčka nakrmili.
Autorka článku:
Miroslava Koldová, BIO Miro